Coriolanus

Název:

HMS CORIOLANUS - T 140

Typ vraku:

loď – minolovka, typ Trawler

Výroba:

1939, Velká Británie, loděnice Amos & Smith v Cochrane, spuštění na vodu 20.10.1940  

Majitel:

Velká Británie, Válečné loďstvo (Royal Navy), do flotily byl zařazen 6.02.1941 a na přídi označen jménem „T 140“

Rozměry:

délka 49,99 m, šířka 8,43 m, ponor 3,38 m, výtlak 545/770 tun, parní stroj s trojnásobnou expanzí, výkon 850 HP, rychlost 12,25 uzle

Výzbroj:

1x dělo 76 mm, 3x dělo 20 mm, 30 hlubinných bomb proti ponorkám

Posádka:

celkem 35 členů

Potopení:

5.05.1945, najetí na podvodní minu

Místo:

Chorvatsko, Istrie, západně od Novigradu

GPS :

45^o19,239´N, 13^o23,406´E

Hloubka:

11 - 25 m

Poznámka:

Minolovka Coriolanus prováděla likvidaci kotevních min. Za sebou táhla minolovná zařízení na ocelovém laně. Připomínalo malé torpédo s křídly, které umožnily zařízení vzdálit se od osy plavby lodě. Když ocelové lano zachytilo kotevní provaz miny, ten sklouzl až zařízení a byl specielním nástrojem odříznut. Uvolněná mina vyplula na hladinu a mohla být z bezpečné vzdálenosti odstřelena dělem. Dne 5. 5., během vyklizování minového pole, narazila na minu. Následoval výbuch, který prorazil velký otvor do pravoboku lodě ve výši předního skladiště, a loď se rychle potopila. Vrak Coriolanusu leží vzpřímeně zabořen do písčitého dna, trup zůstal vcelku. Na pravoboku je vidět velká díra od výbuchu a je rozmetána i část paluby. Zachovalá je příď, je na ní kotevní naviják a řetězy. Na konci nástavby jsou umístěny protiletadlové kanony ráže 20 mm. Na palubě je připevněn jeden náhradní plovák k minolovnému zařízení. Horní paluba je celá a jsou na ní zbytky kapitánského můstku. Za tím je kulatý otvor se zbytky komína, dále leží pobořená konstrukce jeřábu. Poblíž je další protiletadlové dělo 20 mm. Na zádi je velký naviják s ocelovým lanem k vlečení zařízení k odminování. Dále je tu jeřáb pro manipulaci s minolovnými torpédy a dva otvory, kterými byly spouštěny do moře.

         Počátkem čtyřicátých let postavili Britové celou řadu těchto lodí. Úkolem lehce vyzbrojených rybářských lodí bylo zásobovat britské ostrovy a bojové skupiny po celém světě. Označení ~třída SHAKESPEARE~ dostal tento druh lodí proto, že všechny nesly jména postav z divadelních her W. Shakespeara. Coriolanus byl jednou z prvních takzvaných rybářských lodí, které se podílely na studené válce a byly prošpikované nejmodernější odposlouchávací technikou.

HMS Coriolanus měla za sebou úspěch ze dvou operací v průběhu 2. světové války: operace TORCH (invaze spojenců v Africe r. 1942) a operaci HUSKY (invaze na Sicílii 1943). Bohužel, o přesné úloze lodi HMS Coriolanus v těchto operacích chybí podrobnější informace, neboť britské vojenské archivy ještě stále nejsou ochotny některé informace poskytnout. Také poslední úkol lodi HMS Coriolanus na její poslední plavbě není zcela znám. Měla loď hlídat jugoslávské pobřeží, nebo měla odposlouchávat radiový provoz nových pánů této části Balkánu, anebo byla na cestě na sever, kde se přiostřila situace kolem Terstu bezprostředně po skončení války?

Ať už bylo úkolem poručíka Huntse cokoliv, neměl možnost se svou lodí úkol splnit. Okolo 14:00 hod. prorazila vzduch mocná exploze. Loď, která najela na minu, se potopila během několika minut. O obětech není nic známo. Italští potápěči však ve vraku našli ještě počátkem roku 1995 lidské pozůstatky. Vrak byl jugoslávskými úřady prohlášen za uzavřený vojenský prostor.

Teprve od roku 1994 se na vraku smí potápět. Místo, kde se vrak nachází, je označeno bójkou. Podél lana, kterým je bójka přikotvena, se zanoříte až na palubu CORIOLANU. Lano bójky končí blízko podstavců pro kulomety. Vrak leží vzpřímeně v hloubce 29 metrů na písečném dnu a je velmi dobře zachován. Loď je asi 50 metrů dlouhá a 8 metrů široká. Na zádi lze vidět velkou černou díru, kterou do trupu prorvala mina. Průzkum trupu lodi nelze doporučit, protože prostory jsou poměrně úzké. Opatrnost se doporučuje i na zádi lodi, kde jsou zbytky rybářských sítí, které se o vrak zachytily.

Aktuální informace a fotografie nám poskytl Láďa Kábela - 2019